Salli- Salima Uddinová

Salli sleduji na Instagramu už dlouho. Kromě skvělých tipů na knížky najdete na jejím profilu spoustu inspirace do zdravého života. Ať už se jedná o jídlo, o cvičení, nebo třeba o organizaci času. Na tomto profilu mám ráda, že to není "všechno dokonalé", ale je to reálné. Přesně tak , jak by to mělo být. Salli na Instagramu hledejte pod přezdívkou @salli858.

1. Na Instagramu máš za jménem číslo 858, má to nějaký zvláštní význam? 

Když jsem si zakládala Instagram, jména jako Sali, Sali8 a další byla už obsazená. Osm je moje nejoblíbenější číslo. A protože pět je druhé číslo, které mám ráda, zkusila jsem náhodně kombinaci 858 a ke zkratce svého jména přidala jedno l. Proto Salli858. 

2. Chtěla by ses více zaměřovat na lifestyle, nebo bookstagram a proč? 

Plánuju nechat Instagram takový, jaký je teď. Kombinaci obojího, protože to všechno jsem já. 

3. Plánuješ v blízké době posunout svoji tvorbu na nějakou jinou platformou? Proč ano/ proč ne?

Zatím se nechystám posouvat svou tvorbu na jinou platformu. Mám ráda YouTube a podcasty, ale natáčet je pro mě není. Ale neříkám, že s nimi nezačnou nikdy. Možné je všechno, jen teď to v plánu nemám. 

4. Jak tě vůbec napadlo si tento Instagram založit?

Instagram jsem si zakládala asi v roce 2014, protože mě zajímalo, co na něm ostatní vidí. Zezačátku jsem jen přidávala fotky s filtrem, pár hashtagy a čekala jsem, až mi dá někdo like. A u ostatních jsem si jen prohlížela hezké fotky. Postupně jsem si řekla, k čemu mi je mít takový nicneříkající Instagram, a začala jsem si s příspěvky víc hrát, víc pracovat s tím, co sdílím. Snažit se fotit lepší fotky, psát popisky, snažit se ostatní motivovat a inspirovat a to se stalo hlavním důvodem, proč Instagram mám. O Instagramu celkově plánuji i několik příspěvků a článek. 

5. Která knížka tě zasáhla a můžeš o ní říct, že ti změnila život? 

Nemám vyloženě jednu takovou knihu. Většina knih, alespoň v poslední době, kdy se na čtení víc soustředím a víc si knihy rozebírám, ve mně něco zanechá, něco mi dají. Některé na chvíli, jiné napořád. Když vezmu konkrétní knihu, Vampýrská akademie, což je upířina, kterou jsem četla poprvé na střední, a která se stala jednou z mých nejoblíbenějších, ve mně nejvíc probudila touhu a motivaci k běhání. Často, když běžím, vzpomenu si právě na hlavní hrdinku Rose, která při výcviku běhala kolečka, a to mě popohání běžet dál, i když už nemůžu. Když čtu knihu z války, nebo jakoukoli jinou knihu, ve které se děje něco tragického, depresivního nebo smutného, ve mě probouzí vděčnost, že můj život takový není. A žene mě to žít naplno, a dělat všechno pro to, abych takový život neměla. Harry Potter pro mě bude znamenat navždy nejvíc, těch myšlenek, které v něm jsou, je neskutečně moc. Ale především jsem se díky němu přestala bát smrti. 

6. Máš nějaké tetování? Chtěla bys? 

Tetování mám jedno, na spodní části zad. Nemá žádný speciální význam, ale je ještě pár dalších, které bych chtěla. Ty už pro mě větší význam mají. 

7. Z tvého profilu na Instagramu se zdá, že hodně sportuješ. Jde ti to "samo", nebo se k tomu musíš občas i nutit? Případně co je ti motivací? 

Když budu brát období dospělosti, kdy jsem začala se cvičením podle videí, během a podobně, dřív jsem kvůli lenosti u ničeho dlouho nevydržela. S něčím jsem začala a vydrželo mi to chvíli. A takhle pořád dokola. Měsíc se mi chtělo a další dva už ne. Pořád jsem začínala znova. Poslední tři roky jsem svůj přístup zcela změnila a sportu se věnuju pravidelně. Jakmile pár dní necvičím nebo alespoň víc nechodím, už mi ten pohyb chybí. Jen kvůli špatné organizaci času jsem se zatím ve sportu neposunula tolik, jak bych chtěla. Zůstala jsem na takové udržovací úrovni. Nezhoršila jsem se, ale ani nezlepšovala. I když pár pokroků jsem za ty tři roky přece jen zaznamenala. Dřív, když se mi nechtělo jít cvičit, bylo to kvůli lenosti, výmluvám. Dnes, i když se mi zrovna cvičit nechce nebo si připadám unavená, mě žene ten skvělý pocit po cvičení, a také to, že jakmile začnu, hned se na cvičící vlnu naladím. Jen pokud jsem skutečně unavená, nevyspalá nebo mě hodně bolí svaly, cvičení raději oželím. 

8. Máš propracovanou organizaci času, organizuješ si čas pouze podle sebe, nebo se někde inspiruješ? 

Organizace času hodně souvisí s předchozí otázkou, s mým stagnováním, co se pokroku ve sportu týče. S organizací času mi nejvíc pomohl diář od A cup of style, který si kupuju od roku 2018. Je plný plánovačů, to do listů, místa na poznámky, a k organizaci naprosto ideální. Vždycky mě bavilo něco sepisovat, plánovat, ale díky diáři jsem si plánování zamilovala. Už v roce 2017 jsem se začala na organizaci času víc soustředit, a snažit se využít čas naplno. Nejen plánovat, ale i realizovat. A díky tomu jsem začala stíhat daleko víc věcí, než dřív. Minulý rok jsem ale měla pocit, že ve všem, co dělám, stojím na místě. A i když se nezhoršuji, také se nikam neposouvám. A ke konci léta jsem si uvědomila, že je to kvůli špatné organizaci času. Tím, jak se snažím stihnout co nejvíc věcí najednou a skáču od jedné ke druhé, nic nedělám pořádně. A začala jsem se na organizaci víc soustředit. Postupně jsem zaznamenala, že jsem produktivnější a zvládám pořád víc. Stále mám co zlepšovat, hodně kam se posunout, ale to nejtěžší - přijít na to, proč jsem stagnovala, mám za sebou. A inspiruju se pořád. Hodně mi pomohla na Instagramu @anetasynkova, která mě přesvědčila o tom, že když člověk chce, zvládne všechno. @endlessbibliophile mě inspiruje svým bullet journal, a také tím, co všechno je schopná stihnout. Lidí, kteří mě v organizaci času inspirují, je víc. A největší motivace? Vidět na sobě pokroky. To mě motivuje snažit se dál, i když se zrovna nedaří.

9. Co považuješ za svůj životní úspěch?

Změnu svého myšlení v roce 2017. Dva měsíce, začátkem toho roku, jsem se cítila tak špatně, že mě to neskutečně změnilo. To uvědomění si, po těch dvou měsících, že už se tak nikdy cítit nechci, a že udělám všechno pro to, abych se tak nikdy necítila. Že je zbytečný se trápit, když je daleko víc věcí, díky kterým můžu být šťastná a spokojená. Začala jsem úplně jinak přemýšlet s žít. Až poslední tři roky mám pocit, že skutečně žiju, že žiju naplno. Neříkám, že jsem dřív byla nějak nešťastná, nebo si neužívala chvíle života. Ale pořád jsem nad vším zbytečně moc přemýšlela. Nad tím, co všechno může být špatně, hromadu času jsem zbytečně proflákala. O všem jsem jen snila, ale nic pro své sny a cíle neudělala. Všechno jsem po chvíli vzdala. Teď už ne. Možná je to klišé, ale naučila jsem se ve všem si najít něco dobrého, když to jen maličko jde. I když se něco zdá úplně špatně, něco se nedaří, už se tím nenechám položit a pokračuju dál. Když mám nějaký cíl, snažím se pro něj udělat maximum a nejen o něm přemýšlet. Pro někoho to může být nic, pro mě je to něco, co mě v životě neskutečně posunulo.

10. Jak to vidíš s blogováním/ instagramováním do budoucna? 

Obojímu se chci věnovat i nadále, ještě víc než doposud. S blogem bude ještě hodně práce, až na pár prvních a posledních měsíců jsem ho dost zanedbávala. A i přesto, že blogy čte pořád méně lidí, se mu budu věnovat. Chtěla bych blog pořádně rozjet, dostat ho mezi víc čtenářů. Psát tématické články, propracovanější recenze, články z cestování. U Instagramu se snažím posouvat se pořád dál. Od konce loňského roku se snažím plánovat a organizovat různé projekty, ať už čtecí maratony nebo jiné. Některé další už mám částečně naplánované. Na letošní rok mám naplánovaných hodně věcí s Instagramem, a ráda bych tak pokračovala i v dalších letech. Ať už jsou to propracovanější fotky, příspěvky s mnohými tématy, víc mluvených stories, tipů na knihy, filmy, seriály, kavárny, cestování a další. Neskutečně mě baví ostatní motivovat a inspirovat. A když vidím tu zpětnou vazbu, popohání mě to pokračovat.