Klan- Adrienne Young

Už jste se někdy zamilovali do knihy? Ne tak, že se vám líbila, ani tak, že se vám fakt moc líbila, ale prostě tak, že jste sice viděli všechny ty chyby, ale bylo vám to jedno, protože při vzpomínce na hlavní hrdiny a na ten svět máte chuť proskočit obalem a přes stránky se dostat přímo doprostřed příběhu.

Klan vypráví o hlavní hrdince Eelyn, o válečnici, která v bitvách ztratila svoji matku a bratra, bojuje po boku své nejlepší přítelkyně a má už jen otce. Je věrná svému bohu a žije vcelku jednoduchý život. Při jedné bitvě, proti jejich největšímu nepříteli, uvidí Eelyn svého bratra, jak bojuje na straně protivníka. Následně je zatčena a znepřátelený kmen ji odveze do své vesnice.

Hlavní hrdince Eelyn je sedmnáct let, tedy věk, který je v knihách popisovaný jako puberta a dívky se tam taky podle toho často chovají. Tady ne. Tady je hrdinka sympatická, jedná logicky a rozumně, každý jeden pocit, který v knize popisovala, jsem chápala a rozuměla jsem jí. A mimochodem, miluju vedlejší postavy Iriho a Fiskeho, doufám, že se bude natáčet film a jednoho z nich bude hrát Orlando Bloom. :))

Romantická linka, která v knize je, je plynulá, přirozená, nenucená a neočekávaná. Strašně moc jsem oběma fandila, nebylo to stylem "já jí miluju, ale nejde to, já ho včera milovala, ale dneska už ho nechci...", ale bylo to krásný, žádný trapný trojúhelník, žádné nucené překážky vztahu, žádní nerozhodní hrdinové. Prostě tak, jak to chcete.

Svět nebyl popisovaný nijak do detailů, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o svět fantasy, tedy vymyšlený svět, ale skutečně se něco podobného odehrávalo v dobách Vikingů, nemyslím si, že by nedůkladný popis světa měl být problémem.

Tak jo, doufám, že jste pochopili, že pokud vás Klan dosud míjel, teď už si ho přečíst musíte.

Abych ale jen nechválila, je poznat, že kniha je young adult, je psaná jednoduchým stylem a nemá bůhvíjaký přesah. Zároveň v českém překladu najdete spoustu chyb. Ne překlepy, ale skutečně špatně vyskloňovaná slova, opakující se výrazy několikrát za sebou (př.: A tak jsem jsem mu řekla..., ...bolavé rameno mě bolelo...), tohle ale předpokládám v originále není, proto jsem ochotná to knize odpustit, protože ve mně zanechala takové pocity, jako třeba Vinnetou, kterého jsem objevila v devíti letech a chtěla jsem být za každou cenu indiánkou. Teď chci skočit do příběhu a vzít si Fiskeho, nebo Iriho za manžela. :)

5/5*